wz
« Budujme vztah s Bohem a prosme Pána o milosrdenství - 20. neděle v mezidobí (A) - Който не разбира Кръста, не разбира благата вест за Исус Христос - Кръстовден »

Ty, Pane, který vedeš člověka - 21 neděle v mezidobí (A)

13 Září 2008


Iz 23,19-23; Řím 11,33-36; Mt 16,13-20
Kam v životě jít? Co dělat? Co ode mne chtějí druzí a kde je moje místo v životě? Těmito otázkami jsme se mnohokrát zabývali ve svém životě. Jistě budeme souhlasit s tím, že nás stejně jako Ježíše, i nás zajímá, za koho nás pokládají druzí lidé i blízcí lidé okolo nás. Víme moc dobře, že druzí lidé často nevidí detaily v našem životě a proto náš život interpretují různě. Někdy nás můžou posuzovat velmi tvrdě a nás může zraňovat, že nás nepochopili, že překrucují motivy našeho jednání apod. I Ježíše považovali za pouhého proroka a vůbec jim nedošlo, že by to mohl být Mesiáš, tedy jejich osobní spasitel. Viděli jeho skutky, ale jejich zrak byl zastíněn, takže nepoznali svého spasitele. Proč? Dívali se totiž příliš lidsky, tedy pouhým „co z toho budu mít já“, nebo „vždyť je to jenom člověk“, „Bůh by přece nesestoupil do slabého a hříšného člověka“ apod. I my si můžeme jeho spásu, jeho smrt na kříži i zmrtvýchvstaní vysvětlit různě. Můžeme si ho vysvětlit tak, že po té náš Pán už má pouze malou šanci zasáhnout naše srdce, proměnit jej a přivést nás ke spáse, tedy k sobě. To se nám stane, pokud budeme na Ježíše pohlížet příliš lidsky. Avšak evangelium nám dává ještě druhý pohled. Pohled člověka, který žije blízko svého Pána a snaží se jej poznávat. Pohled Petra, který zasažen Duchem svatým vyznává: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ Víme, že vidět věci takto hluboce, vyžaduje velmi silnou víru a hlavně vztah k našemu Pánu. Protože pouze tehdy se může náš život proměnit a naše láska k Bohu a k druhým zesílit, když nahlédneme a přijmeme Ježíše jako svého Mesiáše a Syna živého Boha. Tedy když se Bůh stane v našem životě jedničkou. Tehdy se totiž přestaneme zajímat o to, co po nás chtějí nebo za koho nás považují druzí, ale začneme se zajímat o to, co po nás chce Bůh, tedy počátek a smysl našeho života. Vždyť on nám dal život a sám ví nejlépe, co je pro nás dobré. Petr toto pochopil a přijal poslání, stejně jako toto prožíval i Eljakim v prvním čtení, kterého Bůh povolává na místo Šebna, který špatně spravoval Bohem darované dary a z toho vyplývající moc. Každý člověk totiž pouze v Bohu může najít správnou cestu svého života! Pouze v něm může najít to, co má vykonávat! Když to nehledáme a když náš život i naše skutky nebudou v souladu s vůlí milujícího Pána, při nejmenším si velmi mnoho zkomplikujeme svůj život, pokud nepromarníme nám věnovaný čas a tak přijdeme o to nejcennější, tedy spásu naší duše. Bůh nám dal dary, které máme využít pro dobro ostatních a právě v těchto darech se skrývá naše štěstí a také to, jakou představu o našem životě má Pán. Představy druhých nás totiž mohou vážně pokřivit, mohou nás přivést nascestí. Kdežto představa našeho Pána o nás, nás přivádí ke štěstí. Pokud jsme ještě nenalezli svoje životní štěstí, je třeba změnit svůj život. Ne život druhých, ale svůj vlastní život. Musíme využít a rozvíjet své dary, být za ně opravdově vděční a s jejich pomocí učinit druhé šťastnými, abychom se mohli šťastnými stát my. Každý jsme totiž dostali velké množství darů, jenom si jich ne vždy dostatečně považujeme. Často hledáme štěstí jinde, než se nachází, protože nejsme spokojeni sami se sebou, tedy spíše s tím, za koho nás pokládají druzí. V takovém případě je třeba vystoupit na Pánovu cestu, přiznat si, že On musí být a je jedničkou našeho života, protože opravdu nezáleží, kolik nám toho dal do vínku, tedy kolik nám dal darů. Vždyť On má s námi svůj záměr a chce abychom byli přínosem pro druhé. A přínosem pro druhé budeme pouze tehdy, pokud poznáme záměr svého Pána a s důvěrou se vydáme po Jeho cestě. Je třeba se dotknout lásky Boha, otevřít své srdce a přožít tento silný vztah, abychom mohli podobně jako sv. Pavel, po nesčetných zkouškách své víry a lásky zvolal: „O jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání!“ Přestože mu někdy nerozumím, protože jeho rozhodnutí jsou neproniknutelná a jeho způsoby jednání neprobádatelné, vím, že od něho závisí všechno, skrze něho se toto všechno děje a pro něho se to děje. Za to mu vzdávejme díky i my. Protože pouze tehdy poznáme a naplníme poslání, které nám Pán svěřil.


Sphere: Related Content


Leave a reply

You must be logged in to post a comment.